Město Terezín, to není jenom Malá pevnost, nýbrž i samotné město - Terezínské ghetto, které sloužilo jako shromaždiště židů. Nejenom, že v Terezíně sám žiji, ale také neustále pátrám po nových informacích. Nabízím Vám tak nezapomenutelný zážitek v podobě několikahodinové prohlídky míst, kam se běžný návštěvník jen tak nepodívá a podám Vám informace, které podtrhují autentičnost tohoto místa a jeho minulosti.
Celodenní prohlídka terezínskeho židovského ghetta...
Celodenní prohlídka od Václavského náměstí až do Pražský hrad s místními legendami, pověstmi, kostely, Karlovým mostem atd..

Celodenní prohlídka pražského ghetta se všemi synagogami...

Auschwitz-Birkenau

ZAJÍMAVOSTI

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumbursk%C3%A1_vzpoura

historie KT Gross Rosen

Koncentrační tábor Gross-Rosen (německyKonzentrationslager Groß-Rosen) byl nacistický koncentrační tábor, nacházející se v Dolním Slezsku, Rogoźnica, zhruba 60 kilometrů jihozápadně od města Vratislav (polsky: Wrocław).

Gross-Rosen byl založen v létě roku 1940 jako pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen a samostatným se stal 1. května 1941.[1] Z počátku pracovali vězni v tomto táboře ve velkém kamenolomu vlastněném SS-Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH. S postupným rozrůstáním táborového komplexu byli mnozí vězni přeloženi na práci při výstavbě zařízení pobočných táborů zdejšího tábora.

 

Památník v Gross-Rosen

V říjnu 1941 přivezla do tábora SS na 3000 sovětských válečných zajatců k popravě zastřelením.

Gross-Rosen byl znám pro brutální zacházení s NN (Nacht und Nebel) vězni, zvláště pak v kamenolomu. Brutální zacházení s politickými a židovskými vězni neměli na svědomí pouze SS a kriminální vězni, ale v menší míře i němečtí civilisté pracující v kamenolomu. V roce 1942 byla průměrná doba přežití politického vězně v táboru méně než dva měsíce.

Vzhledem ke změně politiky v srpnu 1942 měli vězni přežít delší dobu, neboť byli potřební jako nuceně nasazení dělníci v německém průmyslu. Proto byli vězni, kteří nebyli schopni pracovat, a kteří neměli během několika dní zemřít, posláni do koncentračního tábora Dachauv takzvaných invalidních transportech. Jeden z těchto vězňů, Willem Lodewijk Harthoorn, který byl vězněm od konce dubna do polovina srpna 1942, popsal své zážitky slovy Verboden te sterven (což je v holandštině „Zakázáno zemřít“). Většinu vězňů tábora však tvořili Židé,[1] kteří přicházeli zprvu z Dachau a Sachsenhausenu, později z koncentračního tábora v Buchenwaldu. Židé v Gross-Rosen pocházeli především z Polska a Maďarska, jiní byli z BelgieFrancieNizozemskaŘeckaJugoslávieSlovenska a Itálie.

Na vrcholu své činnosti v roce 1944 měl komplex Gross-Rosen více než 60 pobočných táborů, které se nacházely ve východním Německu a okupovaném Polsku. Na odstoupeném českém území byl jeden z táborů např. v Poříčí u Trutnova. Ve své závěrečné fázi tvořili vězni z Gross-Rosen na 11 % všech vězňů nacistických koncentračních táborů v oné době. Během existence táborového komplexu jím prošlo na 125 tisíc vězňů různých národností,[1] z nichž se odhaduje, že 40 tisíc zemřelo na místě a v evakuačních transportech. Tábor byl osvobozen 14. února 1945 Rudou armádou.

V komplexu Gross-Rosen bylo vyškoleno a působilo zde na 500 ženských táborových dozorkyň. Příslušnice SS působily v ženských pobočných táborech Bruennlitz, Graeben, Gruenberg, Gruschwitz Neusalz, Hundsfeld, Kratzau II, Oberaltstadt, Reichenbach a Schlesiersee Schanzenbau.

Jedním z pobočných táborů Gross-Rosen na území protektorátu Čechy a Morava byl Brünnlitz (česky: Brněnec), což bylo místo, kam Oskar Schindler přesunul Židy, které zachránil.

Velitelé tábora

V době, kdy byl Gross-Rosen pobočným táborem koncentračního tábora Sachsenhausen, jej řídili následující důstojníci SS:

Lagerführer

V době, kdy byl Gross-Rosen samostatným koncentračním táborem, tedy od května 1941, jej řídili následující velitelé:

zdroj: Wikipedia